Shirský chladnokrevník
Něco z historie...
Shirskému koni se často říká "něžný obr", a je to vskutku výstižné pojmenování. Jsou klidní a spolehliví - hned tak je něco "nerozhází". Původ tohoto plemene se odvozuje od anglického středověkého válečného koně, tzv. "velkého koně", jenž bez problémů unesl dvousetkilogramového rytíře v těžké zbroji. I s tak těžkým nákladem musel být schopen rychlého pohybu. Lord protektor Oliver Cromwell jej nazval "anglickým vraníkem". Vraník byl chován hlavně v středoanglických hrabstvích (shires) Leicesteru, Staffordu, Derby a Lincolnu. Během 16. a začátkem 17.století měli zásadní vliv na vývoj shira vlámští koně, mechaniku pohybu zlepšilo přikřížení koní fríských.
Za zakládajícího hřebce shirského plemene je považován Blind Horse z chovu v Ashby de le Zouche u Packingtonu. Tento vraník který působil v chovu v letech 1755 - 1770 a je uveden v první plemenné knize publikované v roce 1778, dva roky po vzniku Cart Horse Society. V roce 1884 změnila společnost své jméno na nynější Shire Horse Society, a od této doby se začalo používat označení shire. Velcí tažní koně se v 18. století hodně používali v zemědělství, v dopravě nákladů a lidí. Tahali také nákladní čluny při transportech na kanálech. Před 1. světovou válkou se stali velkým vývozním artiklem do USA a Shire Horse Society se stala největší společností pro chov koní na světě. Po 2. světové válce přestal být v průmyslu i zemědělství o tyto koně zájem. Tento trend byl tak prudký, že zatímco na počátku 20. století bylo v plemenné knize zapsáno přes 5 000 koní, v roce 1960 zbylo posledních registrovaných 15 klisen a 4 hřebci. Naštěstí členové Shire Horse Society vyvinuli všemožnou aktivitu pro záchranu a propagaci plemene. Je oblíbený v USA, Jihoafrické republice a v Austrálii. I u kontinentálních chovatelů se shire stal velmi populárním koněm. Setkáme se s ním v Holandsku, Belgii, Francii, Rakousku i v Německu. Několik jedinců již můžeme také obdivovat i v Čechách.
Exterier...
Shirský kůň působí majestátně. Na první pohled kompaktní, silný, nepříliš zavalitý chladnokrevník elegantního pohybu. Nejoblíbenějším zbarvením je černá a tmavě hnědá s odznaky na hlavě a bílým rousem. Setkáme se i s hnědáky a bělouši. Minimální výška pro hřebce je 173 cm, pro klisny 163 cm a valachy 168 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 800 a 1 200 kilogramy. Hlava je středně velká s mírným klabonosem a širokým čelem. Oči mají laskavý výraz. Krk je dlouhý, nasazený na široké, šikmé pleci, utvářené pro dobré nasazení chomoutu. Hřbet i bedra jsou krátká silně osvalená. Obvod hrudníku u hřebců 180-240 cm, u klisen 150-210 cm. Skloněná záď je silná. Nohy jsou suché a pevné, zdobené mohutným rousem. Obvod holeně u hřebců 28-32 cm, u klisen 23-28 cm. Hlezna musí být široká, správně zaúhlená v postoji lehce sblížená. Chody prostorné a přímé.
