STRÁNKA O KONÍCH

Nakažlivé nemoci

Hřebčí nákaza (exanthema coitale vesiculosum paralytikum) pohlavní nákaza jednokopytníků způsobená bičíkovcem Trypanosoma equiperdum. Nákaza se přenáší především pohlavním stykem. Inkubační doba trvá 50-90 dnů i déle. Onemocnění má 2 stadia, při kterých dochází u klisen k zánětu genitálií, otokům vulvy a okolí vemene. Na sliznici vaginy jsou patrny uzlíčky a puchýřky. Výtok z vaginy je zakalený, červenožlutý, s hnisem. Klisny jsou neklidné. Někdy dochází k potratu. U hřebců se objevuje otok penisu, na povrchu jsou patrné puchýřky, uzlíky a vřídky. Hřebec častěji močí. Později zduří šourek, varlata a tříselné uzliny. Ve druhém stadiu se u obou pohlaví objevuje na kůži nebolestivé okrouhlé, dobře ohraničené, koláčkovité pupence s proláklým středem. V konečné fázi se objevuje malátnost, slabost zejména zádě, hubnutí, otoky, obrny, obtížné vstávání, dekubity, hypostatická pneumonie a úhyn. Terapie se neprovádí. Prevence - sérologické vyšetření krve- výsledek je opatřen atestem.

Infekční metritida koní (metritis contagiosa equorum) je vysoce přenosné pohlavní onemocnění koní charakterizované zánětem sliznice dělohy, krčku, vaginy a výtokem z pochvy. Způsobuje sterilitu. Původcem onemocnění je kokobacil Taylorela equigenitalis, který se přenáší pohlavním stykem. Klinický obraz není specifický. U klisny se může za 24-48 hodin po zapuštění objevit šedavý, zakalený, mukopurulentní výtok. Symptomy trvají 11-18 dní. Klinické příznaky vymizejí během 14-42 dní. Prevence spočívá v laboratorním vyšetření vaginálního stěru deklarovaným veterinárním atestem.

Infekční zmetání klisen vyvolávají viry, bakterie, protozoa, plísně a jejich toxiny. Příčinou předčasného porodu je zhroucení metabolismu dělohy matky a poškození endometria, plodu a plodových obalů infekčním agens. Nejzávažnější a hlavní příčinou potratů je equinní herpes virus skupiny EHV 1 a 4, vyvolávající abort hříběte; u narozených hříbat má za následek vznik tzv. respiratorního infektu, včetně atakce centrálního nervového systému. Dalším virem způsobujícím předčasnou odúmrť plodu je virus equinní arteritidy EVA, který se projevuje vysokou horečkou, zánětem mozkových blan, zánětem sliznic oka a respiračními potížemi. K odumření plodu dojde v průběhu virozy a z těla klisny je vypuzen s mírnou autolýzou na rozdíl od EHV 1, kdy jsou plody živé. Infekčním abortům lze předcházet dodržováním zásad hygieny chovu, správnou výživou zaměřenou na zvyšování obranyschopnosti matky.

Chřipka koní (influenza equorum) je virové akutní onemocnění charakterizované výtokem z nosu, kašlem, malátností až celkovou slabostí a bolestivostí svalstva. K nakažení dochází především stykem zdravých koní s nemocnými. Po inkubačním období (1-10 dní) se dostaví malátnost, vysoká teplota se suchým, později vlhkým kašlem a serózní až hnisavý výtok z nozder. Pokud nezačne léčba včas, mohou nastat komplikace, zejména u pracujících koní, vyúsťující až v těžké záněty horních a dolních cest dýchacích. Onemocnění lze předcházet pravidelnou každoroční vakcinací. Vakcinace je povinná u sportovních koní nebo u koní přicházejících do styku s jinými koňmi.

Nakažlivá anémie koní (anemia infectiosa equorum) je virové onemocnění s různě výraznými příznaky septikémie s charakteristickou přerušovanou horečkou a s výrazným poklesem počtu až zánikem červených krvinek. Cesta přirozené infekce není stále objasněna. Už po 24 hodinách po vniknutí viru do krve nastává úbytek červených krvinek a hemoglobinu, teplota se zvyšuje na 40-42 °C, srst je zježená, nastává krvácivost a srdeční labilita. Léčba se neprovádí. Prevence spočívá v ochraně chovu proti zavlečení této nákazy, v sérologickém vyšetření krve, v ničení savého a bodavého hmyzu, včetně důkladné asanace stájí a pastevních ploch.

Vozhřivka (malleus) způsobuje ji Pseudomonas mallei. Inkubační doba je velmi dlouhá a trvá několik týdnů až měsíců. Klinické příznaky jsou různé. Nemoc obvykle začíná onemocněním vnitřních orgánů - plic - a později přechází na nosní sliznice a kůži. Zprvu se projevuje jako zanedbaná pneumonie, později jako těžká bronchopneumonie s krvácením z nosu a vykašláváním krvavého hnisavého sekretu. Kožní forma se projevuje vznikem různě velkých uzlíků v kůži a v podkoží, které po rozpadnutí přecházejí v kráterovité vředy. Chronická forma může probíhat různě dlouho, až několik let. Nemocná zvířata se neléčí. Vakcinace se neprovádí, prevence je zaměřena na vyhledávání případných zdrojů při prodeji, přesunech a karanténě koní.

Zánět horních a dolních cest dýchacích (bronchopneumonia) původce vzniku tohoto onemocnění je různorodý. Může být virového, bakteriálního i parazitárního původu. Ve většině případů se na vzniku nemoci podílejí i neinfekční agens, jako prostydnutí, nachlazení, alergie atd. Jedním z prvních příznaků je ztížené dýchání a kašel různého stupně. Kašel může být občasný až častý a záchvatový, s různou intenzitou projevu a bolestivostí. Výpotek kašle (sputum) je suchý nebo vlhký. Postupně se u koně projeví malátnost, nechutenství, horečka a různá intenzita ztíženého dýchání se šelesty s pozdějšími příznaky srdeční slabosti. Onemocnění vyžaduje vždy odbornou léčbu za přítomnosti veterináře.

Vzteklina (lyssa) virové onemocnění. K nakažení zdravého koně dochází ve většině případů pokousáním nakaženými zvířaty. Vzteklina se projevuje silnou vzrušivostí koně (třením nebo kousáním do poraněného místa, silnou lekavostí, neklidem, agresivitou vůči okolí i vlastnímu tělu, zvýšeným pohlavním pudem) a následně ochrnutím, slintáním, neschopností polykat. Vzteklina je smrtelné onemocnění. Prevencí je vakcinace. Je doporučována vždy u koní pracujících v lese.

Opar lysivý velmi nakažlivé plísňové onemocnění, které se přenáší stykem nemocných koní se zdravými a je přenosné i na člověka. Na napadených místech se nejprve zježí srst a pak vypadává, zůstávají holé skvrny. Nakaženého koně musíme izolovat, desinfikovat box a všechno nářadí, postroje i čistění, se kterými přišel do styku. Léčba je prováděna antiplísňovým preparátem.

Tetanus je způsoben endotoxinem, který je produkován grampozitivní anaerobní sporulující tyčinkou Clostridium tetani a vyskytuje se všude ve vrchní vrstvě půdy obsahující hodně organických látek jako spory nebo bakterie. Místem infekce jsou ve většině případů různá poranění kůže nebo sliznice, která se dostala do kontaktu s kontaminovanou půdou nebo krmivem touto půdou zněčištěným. Klinické projevy nemoci jsou různě dlouhé, nejčastěji za 1-2 týdny, výjimečně už za 24 hodin či až za 1 měsíc. Hlavními příznaky je zvýšená citlivost, hyperreaktivní chování. Tetanus se projevuje tetanovými křečemi zejména na svalech hlavy a krku, u koní dochází nejprve k opatrnému žvýkání a hltání krmiva, vyhřeznutí třetího víčka, strnulosti pohybu, výjimečně ke křečím. Příjem potravy postupně klesá vlivem neschopnosti polykat, až se nakonec dostaví trismus (zavření úst). Nozdry jsou trychtýřovitě rozšířené. Svalstvo hřbetu a končetin ztuhne. Kůň není schopen pohybu. Vědomí je zachováno při zvýšené reflexní dráždivosti. Mortalita je vysoká, zejména u zvířat, které nejsou včas léčena. Prevencí proti vzniku tetanu je každoroční vakcinace. V případě těžkého poranění je nutné okamžité přeočkování.

Sněť slezinná (anthrax) onemocnění vyvolává Bacillus anthracis. Vyskytuje se zejména v oblastech, kde je dostatečně vlhko (např. záplavy), kde se spory bacilu mohou udržet naživu. Inkubační stadium je velmi krátké, projev nemoci je buď akutní nebo chronický. U koní se většinou projevuje neklidem a horečkou se zánětem hrtanu a jeho následnou infiltrací, případně i opuchnutím jazyka a zvětšenou slezinou; při rektálním nálezu zjišťujeme karbunkly. U koní je možné anthrax zaměnit s kolikovým onemocněním, zauzlením střev, případně s infekční anémií. Léčba je problematická. Hlavní ochrana proti nákaze je vyloučení pastvy a nezkrmování suchého krmiva pocházejícího ze zamořeného území.

Hříběcí tzv. chřípěcí (coryza contagiosa equorum) nakažlivé streptokokové onemocnění nejčastěji mladších koní. Projevuje se katarem sliznice horních cest dýchacích doprovázené horečkou, nechutenstvím, hnisavým výtokem z nozder, kašlem a zduřením lymfatických uzlin, hlavně podčelistních s častým provalením abscesu.