STRÁNKA O KONÍCH

Život ve stepích

Nejdůležitější etapa přeměny hlubokých lesů na stepi a roviny porostlé travou se odehrála asi před 25 miliony let. Toto etapou také začala přeměna dnešnímu koni již pramálo podobného prapředka koní pojmenovaného Eohippus ("Kůň ranních červánků"). Zvíře se stalo větším, rychlejším, jeho chrup se změnil a prsty předních i zadních nohou postupně srostly, až kůň konečně běhal pouze po jednom prstu opatřeném pevným kopytem.

Život ve stepích však pro koně nebyl vůbec lehký. V těchto travnatých rovinách totiž koně samozřejmě nežili sami, ale s dalšími zvířaty, která si na nich výtečně pochutnávala. Koně v podstatě neměli žádnou šanci se protivníkům bránit. Stali se sice rychlejšími, ale co je těchto přibližně 60 km/h, které byli schopni vyvinout, oproti kočkovitým šelmám, které často běhaly i rychleji než 100 km/h? Koně vlastně neměli kromě zubů a kopyt ani žádné zbraně, kterými by se mohli bránit. Byli proti tehdejšímu potravnímu řetězci téměř bezbranní. Zbylo tedy pouze jediné možné řešení - spojit se. Víc očí více vidí, víc uší více slyší. Tehdy se začala tvořit stáda.

Ve stádě platilo velmi zřetelné roztřídění. Vůdcem skupiny byl hřebec, dále zde byly tři až čtyři klisny s hříbaty do 1 roku a několik dvou a tříletých klisniček a hřebečků. Úkolem hřebce bylo chránit svou "rodinu" před dravou zvěří, jinými hřebci a také se staral o dorost. Pokud hřebec příliš zestárl nebo zeslábl, převzal stádo i jeho úkoly jiný,schopnější hřebec. Dále ve stádě působila vůdčí klisna, což byla nejstarší a nejzkušenější klisna, která vedla skupinu na útěk, když k němu vyzval hřebec. Na místě pak zůstal jen on a bojoval s případnými nepřáteli. Mladí hřebci opouštěli stádo ve věku asi čtyř let, když už začínali vůdci stáda "přerůstat přes hlavu". Museli pak odejít do stepi, kde utvořili malé skupinky a čekali na příležitost získat svůj vlastní harém.